Recenze audioknihy Letecké katastrofy a jejich vyšetřování

Jako příznivce dokumentárního televizního seriálu Letecké katastrofy, který má již 180 epizod (neviděl jsem všechny), jsem uvítal stejnojmennou knihu od Lukáše Musila, která vyšla v audio verzi. Kniha průřezově popisuje 40 leteckých havárií, které se staly od roku 1946.

Jednotlivé kapitoly jsou samostatné události a jsou jasně strukturované do částí:

úvod – průběh události – příčina – přijatá opatření

Pokud znáte zmíněný TV seriál, budete jako doma, kniha je mu velmi podobná. Proti seriálu má kniha z mého pohledu dvě výhody a jednu nevýhodu.

Jako první výhodu považuji fakt, že je kniha u každého příběhu oproštěna od úvodní omáčky. V TV seriálu je vždy na začátku každé epizody poměrně dlouhá pasáž ve stylu:

„Pan Novák se ten den vracel z Londýna, kde byl na služební cestě. Letadlo stihl na poslední chvíli, protože cestou na letiště byla velká dopravní zácpa“. 

Tato část tvoří odhadem ¼ celkového času a nikdy mě nebavila. Naopak kniha čtenáře/posluchače na začátku kapitoly rychle seznámí se základními fakty (číslo letu, datum, stručný popis,…) a pak již přejde k vlastnímu popisu události.

Druhá výhoda knihy proti TV verzi je fakt, že se neopakují popisy/vysvětlování termínů a pojmů, např. „rychlost V1“, „střih větru“, „ILS“ atd. Každý pojem je vysvětlen pouze při prvém výskytu. Klade to sice vyšší nároky na posluchače, který si je musí pamatovat, ale není jich mnoho.

Pozn.: Protože jsem poslouchal audio verzi tak nevím, zda není součástí tištěné knihy rejstřík.

Dostávám se k nevýhodě, kterou je pro mě absence podrobnějšího popisu vyšetřování. Kniha jde většinou přímo k příčině události. TV seriál byl v této oblasti popisnější, protože součástí byly i zajímavé slepé uličky, do kterých se vyšetřovatelé často dostali. Toto ořezání je zřejmě daň za to, že kniha obsahuje 40 příběhů, které nemohly být moc dlouhé. Raději bych uvítal při zachování celkové délky třeba jen 20 příběhů, ale s podrobnější vyšetřovací fází.

Součástí obdobných dokumentárních děl bývají často nepřesnosti, které pozná ten, kdo se v dané problematice lépe orientuje. Jsou většinou způsobeny nutným zjednodušováním, aby text nebyl příliš odborný a problematiku pochopil i laik. Já, v této oblasti velký laik, jsem nic nezaznamenal.

Audio zpracování je na dobré úrovni, Valérie Zawadská se dobře poslouchá. Audioverze je pojata částečně jako dramatizace, takže se například při přehrávání rozhovorů mezi letadlem a řídící věží pokouší navodit dojem vysílačky, někdy až moc na úkor srozumitelnosti. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny krátkými hudebními předěly, které neruší. Rozlišeny jsou i části s vysvětlováním pojmů. Celkově k režii nemám větší výhrady.

Knihu hodnotím 80 % a nebojím se ji doporučit příznivcům literatury faktu. Je přehledná, informativní a nezahlcuje čtenáře zbytečnostmi, byť bych uvítal podrobnější popis cest, kterými se vyšetřování ubíralo. Určitě si rád poslechnu i druhý díl Letecké katastrofy 2, který ale zatím nevyšel v audio verzi.

Poznámka na závěr: Jako nejděsivější bych vybral kapitolu Daň za pokrok, která popisuje příběh poválečného vývoje dálkového letounu Comet. Počet havárií je odstrašující. Byla to opravdu „Daň za pokrok“, které byla způsobena pohybem v tehdy neprobádaných oblastech.

Letecké katastrofy a jejich vyšetřování

Žánr: Literatura faktu

Tištěná verze

Autor: Lukáš Musil

Vydáno: 2018, Nakladatelství Regia

Počet stran: 288

ISBN: 978-80-87866-39-9

Audiokniha

Délka: 10 hodin 33 minut

Interpret: Valérie Zawadská

Recenze audioknihy „Peter May – Pán ohně“

Kniha tvoří první díl série Čínské thrillery, kterou jsem se rozhodl poslechnout. Aktuálně jsou ve formě audioknihy zpracovány první dva díly.

Kniha vypráví příběh americké soudní lékařky Margaret Campbelové, která se z osobních důvodů rozhodne jet na 6 týdnů do Číny, kde má přednášet na vysoké škole. V Číně se seznámí s čerstvě povýšeným detektivem Li, se kterým následně vyšetřují podivnou vraždu.

Přemýšlím, co o knize dobrého napsat, abych jen neprskal. Možná bych za malý klad vyzvedl mírné uvedení do života v Číně, tedy pokud se mu dá nějak věřit. To bohužel neposoudím. Bohužel nic dalšího pozitivního mě na knize nenapadá a útlocitnější povahy varuji před dalším čtením, protože si nebudu brát servítky.

OK, jdeme na to. Představte si hrdinku, která chce zapomenout na své životní komplikace a tak odjede do Číny. Na nic se nepřipraví, nepřečte si ani pokyny, jak to v Číně chodí a jak by se měla chovat, aby se vyvarovala problémům. Po příjezdu dělá jeden problém za druhým a chová se tak, že se posluchač občas diví, jak svého vzdělání mohla dosáhnout. Nemyslím teď z odborného hlediska, kde naopak působí jako supermanka, ale z hlediska chování a nějakého pudu sebezáchovy. Neuvědomuje si, že je v Číně, kde to chodí jinak a je velmi překvapena, že jí mohou třeba zkrátit vízum, když se úřadům znelíbí, nebo že je jako Američanka pod drobnohledem místních úřadů. Občas se prostě chová jako nesvéprávná a naivní osoba.

O vlastní zápletce je také škoda hovořit. Z počátku vypadá trochu zajímavě, ale pak tomu autor bohužel nasadí korunu v podobě nevyhnutelné apokalypsy a konce světa. To byl okamžik, kdy jsem přemýšlel, že s knihou seknu a smažu ji. Pak ale převážila zvědavost, jak se z toho autor nakonec vykroutí, protože to je první díl z celé série, takže to musí minimálně s hlavními hrdiny dopadnout dobře. Tak jsem statečně poslouchal až do konce.

Zajímá vás, jak to celé dopadlo? Pokud se nechcete připravit o překvapení, tak přesto můžete klidně číst dále, protože mě to zajímá také. Hlavní zločin byl sice objasněn, ale jak dopadne ona avizovaná apokalypsa vyjasněno není a také není zřejmé, co se stalo s hlavními hrdiny (bez spoileru bohužel nemohu být detailnější). Jejich příběh není uzavřen a chybí mi dořešení všech skutečností, které se staly. Když jsem četl recenze na další díl, tak jsem z nich pochopil, že se autor nějakého vysvětlování zřejmě raději vzdal (nečetl/neslyšel jsem ho, nemohu to potvrdit, ale nemám po tomto zážitku sílu to zjišťovat). To rozhodnutí vlastně celkem chápu, protože dostat se z této šlamastyky se ctí, nejde.

Na druhou stranu musím ale uznat, že kniha může sloužit i jako červená knihovna, což je vlastně přidaná hodnota :-).

Audio verzi namluvila dvojice Martin Myšička a Jana Plodková. Přednes je slabší a osobně preferuji spíše vypravěčský styl. Není to ale zase úplná tragédie.

Série má 5 dílů a jak jsem již psal, do audioverze jsou převedeny první dva díly. To je přesně o 2 díly více, než by bylo vhodné. S knihou nedoporučuji ztrácet čas, na trhu je spousta zajímavějších detektivek (například Honicí psi).

Recenze audioknihy „Jørn Lier Horst – Honicí psi“

Když jsem tuto audioknihu kupoval, tak jsem moc netušil, co od ní čekat a přemýšlel, zda má vůbec smysl kupovat 8. díl z  11 dílné série, protože pouze tento díl vyšel jako audiokniha.

Hlavním hrdinou je policista William Wisting, kterému do profesního života zasáhne případ vraždy mladé dívky. Stal se sice před 17 lety a pachatel byl odsouzen a odpykal si trest, ale po svém propuštění za pomocí advokáta vznesl obvinění, že byly zmanipulovány důkazy a byl odsouzen neprávem. Vyšetřování před 17 lety vedl právě William Wisting, který teď musí čelit obvinění ze zanedbání povinností a falšování důkazů. Současně se rozjede paralelní příběh týkající se jeho dcery, novinářky Line, která se snaží usilovnou prací na jiném případu odložit zveřejnění obvinění jejího otce a dát mu čas se na vše připravit.

Nečekejte zde žádný humor, jako například v Případech oddělení Q (mimochodem, také skvělá věc). Styl knihy mi velmi připomněl mou oblíbenou sérii Joona Linna. William Wisting je stejně jako Joona Linna starší a zkušený policista. Není to žádný „střelec“ ale rozvážný člověk, který nad vším detailně přemýšlí a uvažuje.  

Příběh je psán bez výraznějších hluchých míst a rychle vás do sebe vtáhne. Líbí se mi, že zakončení je úplné, vše je řádně vysvětleno a objasněno. Přesně víme, co se s každou důležitou postavou stalo. Mile mě překvapil překlad, který je částečně uzpůsoben našim pojmům. Setkáváme se například s pojmem generální inspekce bezpečnostních sborů a dokonce i se slovníkem z mého oboru - katastrální úřad, katastrální mapa, číslo popisné a evidenční, letecký snímek, které jsou správně použity, což jsem snad ještě neviděl.

Ke knize mám pár výtek. Nepochopil jsem dělení do kapitol, kterých je 84. Občas jsem měl pocit umělého rozdělení textu. Kdyby jich byla polovina a byly delší, vůbec by to neuškodilo. To je ale detail.

Druhá výtka je ve vlastnímu audiu - nezvykl jsem si na hlas Zdeňka Kupky. Je to hodně subjektivní věc, ale Pavel Rímský by mi zde sedl o mnoho lépe.

Třetí výtka souvisí s kombinací textu a audia. Vlastně to není výtka, spíše problém, který tímto spojení vznikl. V knize jsou dvě postavy – Line a Linea. Jejich jména znějí velmi podobně a při poslechu jsem byl z počátku zmaten, než mi došlo, že to jsou dvě postavy a dokázal je rozlišovat. To by se zřejmě při čtení knihy nestalo. Když to ale už víte a budete si na to dávat pozor, tak s tím problém mít nebudete.

S knihou jsem byl i přes výtky velmi spokojen a je škoda, že nejsou do audioverze převedeny všechny díly této série. Mohu ji vřele doporučit.

Recenze audioknihy Lars Kepler - Lovec králíků

Ten little rabbits, all dressed in white
Tried to go to Heaven on the end of a kite
Kite string got broken, down they all fell
Instead of going to Heaven, they went to…
Nine little rabbits, all dressed in white
Tried to go to Heaven on…

Na tuto knihu jsem se velmi těšil, protože Lars Kepler a jeho Joona Linna je má oblíbená série. Při čtení minulé knihy jsem byl trochu zklamán jejím koncem, než jsem zjistil že se chystá další díl. Ten nedávno vyšel v nakladatelství OneHotBook i jako audiokniha, kterou opět namluvil můj oblíbený interpret Pavel Rímský a já jsem ji okamžitě zakoupil a poslechl.

Proč jsem ale začal básničkou? Na konec jsem ji totiž strašně nesnášel, protože jsem ji při poslechu knihy slyšel snad 10x. Ale nebojte, tak strašné ho zase nebylo.

Kniha dějově navazuje na předchozí díl. Joona Linna si odpykává vězení trest, který dostal za únos vězně. Protože je zavražděn švédský ministr zahraničí a hrozí další vraždy, tak se policie se skřípěním zubů rozhodne Linnu využít. V knize se zase setkáme se Sagou Bauerovou, bývalým Joonovým nadřízeným Carlosem Eliassonem a další spoustou známých i nových postav, jak ze soukromého, tak profesního Joonova života.

Při poslechu jsem opět zažíval pocit, kdy jsem při rozjezdu vůbec nechápal souvislosti a připadalo mi, že se jednotlivé části nedají na konec rozumně spojit a vysvětlit. Kepler to ale jako vždy dokázal. Hlavní zápletka je dobře vykonstruovaná a došlo i na několik překvapivých momentů. Poměrně rychle jsem dostal zadostiučinění toho, že Linna byl v předchozím díle vykreslen jako troska a pak jsem si knihu o to víc užíval. 

Trochu nesouhlasím s oficiálním popisem knihy, že Linna a Saga postupují tajně a proti vůli nadřízených. Pravda je, že nadřízení nejsou moc nadšení, ale nic jiného jim nezbývá a je i v jejich zájmu, aby byl pachatel odhalen, protože je možná ohrožena bezpečnost země.

Vše přeci jenom není tak ideální, ke knize mám i výtky. Například jsem nepochopil zařazení historky Saginy kolegyně se sexem na veřejných záchodcích. Připadlo mi to zbytečné a tato kolegyně se následně objeví už jen velmi krátce, až ke konci knihy, a nemá na děj žádný vliv. Také mi trochu vadil jeden malý podraz, který si Kepler na čtenáře nachystal (popis jedné události stejnou osobou dvěma různými způsoby, pokaždé s jinými fakty). Vyskytne se i chybka typu, kdy Linna na display pozná, že mu volá Saga, přestože Saga díky zničenému svému mobilu volá (z ciziny) z jiného telefonu. Posledním zklamáním je cliffhanger v epilogu knihy, který má jednoznačně nalákat na další díl. Tohle nemám rád, mám rád uzavřené příběhy.

Audio verze je velmi kvalitně zpracovaná, Pavel Rímský prostě umí. Jeho přednes je zajímavý, poutavý, nenechá Vás vydechnout a udrží vás po celou dobu v ději. Režie je bezchybná, kapitoly i jednotlivé části jsou dostatečně a jasně odděleny. Jedinou výtku mám k jeho angličtině. I člověk jako já, který se anglicky dorozumí spíše rukama/nohama, pozná, že je jeho výslovnost není zrovna optimální. A když si to spojíte s básničkou v úvodu, tak ... :-).

Výše uvedené výtky ale nejsou nijak zásadní a knihu rozhodně doporučuji k přečtení nebo poslechu. Pro mě představuje nadprůměrné dílo, které by byla škoda minout. Pro fanoušky Keplera je to skoro povinnost.

Joona Linna je prostě zpět a musí se s ním počítat!

Knize dávám hodnocení 4/5.

Lars Kepler - Lovec králíků
EAN: 8594169481302
Délka: 20 hodin 45 minut
Překlad: Karolína Kloučková
Režie: Jitka Škápíková
OneHotBook  2017

PS: Pokud jste knihu četli nebo slyšeli, dopočítali jste se k počtu králíkům a odpovídajícím "protějškům"? Mě to vychází méně, ale vzhledem k počtu je možné, že jsem něco přehlédl.

Dvojrecenze audioknih Kruh a Tma

V tomto příspěvku jsou recenze na dvě knihy, protože jsem je bohužel nestihl psát průběžně a nechtěl jsem teď už rozdělovat. Vlastně jsem původně měl chtěl psát recenze tři, protože jsem poslouchal celou sérii (první je Mráz), ale ten jsem poslouchal v autě, při řízení. To se ukázalo jako velká chyba, protože díky soustředění na řízení mi z knihy moc v hlavě nezůstalo. Možná si ji poslechnu ještě jednou. I když …., ale nepředbíhejme.

Kruh

Jak jsem uvedl výše, tak první díl jsem si moc nepamatoval, a tak jsem moc nevěděl, co čekat od druhého, který se jmenuje Kruh.

Děj se odehrává ve francouzském pyrenejském univerzitním městečku Marcas a začíná tím, že je ve svém domě nalezena zavražděná učitelka místní univerzity. U jejího bazénu, ve kterém jsou rozházené panenky, sedí zdrogovaný syn Marianne, bývalé lásky hlavního hrdiny, komisaře Martina Servaze. Syn se stává hlavním podezřelým a je na Martinovi, aby dokázal jeho nevinu. A jak to u detektivek bývá, jednou vraždou to nekončí. V ohrožení se několikrát vyskytne i sám Servaz.

Děj se postupně zamotává a komplikuje, ale přesto se v něm stále bez problémů orientujete, což se mi občas u nějakých detektivek, díky velkému množství postav, stává. Kniha úzce navazuje na první díl, protože ji celou prostupují některé jeho postavy. Autor se čtenářem celou knihu hraje malou falešnou hru, což vám při čtení dojde (tedy přesněji řečeno mě došlo) až ve ¾ děje.

Obsah je velmi napínavý a při poslechu jsem se byl víc a víc nedočkavý, jak to celé dopadne a nemohl jsem se dočkat rozuzlení. Z knihy je také patrné, že pravidlo, aby případ nevyšetřoval někdo, kdo má nějaký vztah k vyšetřovaným, neexistuje pro nic za nic. Není to jen o tom, že by vyšetřování bylo ovlivněno zájmy vyšetřovatele, byť třeba jen podvědomými. Je tam i jiný důvod, ale to už nechci odhalovat. Děj mi připadl ukončen a dozvěděli jsme se, jak jednotlivé hlavní postavy dopadly.

Co mě trochu zklamalo, byl samotný závěr, ve kterém se vyskytla jedna poměrně předvídatelná věc. Také hlavní hrdina se v několika případech nechoval z mého pohledu úplně logicky, ale možná to byl jen záměr autora, aby nevypadal jako úplný policejní génius.

S knihou jsem byl velmi spokojen a hodnotím ji 5/5. K audio verzi se vyjádřím společně s druhou knihou, kterou je

Tma

Posledním dílem série příběhů Martina Servaze je detektivka s názvem Tma. Po druhém dílu, ze kterého jsem byl nadšen, jsem se stejným očekáváním přistupoval i k tomuto. Na začátku mě bylo hodně divné, v jakém stavu nalezneme hlavního hrdinu, protože na konci druhého dílu vypadalo, že je vše OK. Policista se léčí na klinice, pronásledují ho zlé sny o unesené bývalé lásce Marianne a nevyšetřuje. Dostane poštou obálku se vstupní kartou od jednoho hotelového pokoje, ale vůbec netuší proč.

Současně s tím Christine, moderátorka rádia v Toulouse, dostane na Vánoce dopis oznamující sebevraždu. Z počátku si myslí, že se jedná o omyl, ale postupně se začíná přesvědčovat, že se stala obětí neznámé osoby, které se rozhodla, že její život z nějakého důvodu zničí. Christine díky tomu postupně opouští její přátelé, má problémy v zaměstnání, nikdo jí nevěří a začíná se měnit. Víc ale prozrazovat nebudu.

Na rozdíl od předchozího dílu není hlavní motiv zločinu vražda(y), což je zároveň pro mě hlavní problém této knihy. Velká část děje se věnuje popisu pronásledování Christine a osoba Martina Servaze je silně upozaděna. Minimálně do 3/4 knihy jsem měl pocit, že čtu spíše psychologický thriller a ne detektivku. Tento pocit se sice na konci trochu zlepšil a rozuzlení je poměrně zajímavé, ale celkový dojem z knihy to už bohužel nezlepšilo. Svůj díl k mému zklamání přidal i fakt, že na rozdíl od druhého dílu mi nepřipadl děj ukončen. Nemyslím to teď z hlediska objasnění důvodů onoho pronásledování. Jen mám rád, když je v detektivkách jasno, co se s kým stalo a jak bude asi dál pokračovat jeho život. Přirovnal bych to k tomu, že mi nestačí vědět, že byl pachatel usvědčen, ale také bych rád věděl, jak byl odsouzen a také i co se stalo s vyšetřujícím policistou – zda byl třeba povýšen apod.

S knihou jsem extra spokojen nebyl a hodnotím ji jako mírný nadprůměr 3/5.

Na závěr něco k audio zpracování obou knih. Jiří Žák je dobrý interpret. Sice mi chvíli trvalo si na něj zvyknout, ale to je můj neustálý problém, když přejdu na nějakou novou sérii. Po zaběhnutí byl jeho hlas a přednes v pořádku. Horší je to ale s režií, protože jsem měl často problém od sebe odlišit předěly uvnitř kapitol. Audio je zpracováno tak, že musíte být stále ve střehu, abyste ihned pochopili, že se právě čtený text vztahuje k jiné větvi děje, protože zde prakticky chybí sebemenší oddělovací mezery. To je problém obzvláště druhého dílu (v jednom místě je to ale záměr a tam je to OK) a vyskytuje se i ve třetím, byť v menší míře.

Teď už také víte, proč jsem první odstavec této recenze ukončil slovy „I když …“. Váhám, zda se do něj pustit protože už nevím, zda se blíží spíše k druhému, nebo třetímu dílu. Pokud jste někdo četli všechny 3 díky, budu rád, kdy v komentáři napíšete, zda první díl odpovídá spíše druhému nebo třetímu.

Multitasking a paralelismus na děrnoštítkových počítačích

Poznámka na úvod - tento příspěvek je částečně i recenze na audioknihu To nemyslíte vážně, pane Feynmane!, kterou jsem právě poslechl.

Část knihy se věnuje jeho práci na vývoji jaderné bomby v projektu Manhattan pod vedením Roberta Oppenheimera a právě tam mě zaujala technika, kterou se svým týmem použil pro optimalizaci práce děrnoštítkových počítačů, kterou bych v dnešním jazyku nazval multitaskingem a paralelismem a možná i superskalární architekturou. Nebudu to popisovat vlastními slovy a raději si dovolím citovat ukázky z knihy:

Jedno z našich tajemství, jak úlohy řešit, bylo tohle. Řešení problému spočívalo v tom, že balík štítků musel procházet cyklem. Nejprve sčítání, pak násobení a takhle putoval všemi stroji v místnosti, pomaloučku, protože chodil dokola znova a znova. A my jsme přišli na to, jak poslat cyklem zároveň, ale fázově posunutý, druhý balík štítků jiné barvy. Díky tomu jsme dokázali řešit dva tři problémy současně.

Tento způsob šel použít i pro efektivní opravy chyb:

Jak štítky procházejí stroji, občas stroj udělá chybu nebo je na štítku špatné číslo. Když se tohle stalo dřív, tak jsme to řešili tím, že jsme všechno vrátili a začali znova. Ale moji hoši si všimli, že chyba v určitém místě cyklu ovlivní pouze několik okolních čísel. Druhý cyklus zase ovlivní okolní čísla a tak dále. Takhle se chyba rozlézá balíčkem štítků. Když tedy zjistili, že tam mají chybu, dostali nápad: Dopočítají jenom malý balíček štítků kolem té chyby! A protože deset štítků projde strojem rychleji než balík padesáti, počítali by rychle modrý balíček a zároveň pokračovali s těmi padesáti bílými štítky, v nichž se nemoc pomalu šířila. Ale jelikož se modré štítky spočítají rychleji, vložili by je posléze do hlavního balíku, a chyba by byla opravená. Bylo to velice mazané. Takhle to ti kluci vymysleli, aby se výpočet urychlil. Jinak to nešlo: kdyby museli kvůli chybě výpočet vrátit, ztratili by spoustu času a nemohli bychom to stihnout. A když byli uprostřed práce, zjistili samozřejmě, že mají chybu i v modrém balíku. Tak se objevil žlutý balíček, který měl ještě méně štítků a obíhal ještě rychleji než modrý.

Je úžasné, jak si s tehdejšími prostředky dokázali poprat s problémy. Muselo to být velmi náročné na logistiku distribuce štítků, ale zjevně to fungovalo. Pokud vás historie děrných štítků a počítačů zaujala, tak doporučuji seriál Děrné štítky a holocaust od Lukáše Erbena, který vycházel na serveru root.cz

Nyní ale zpět k této skvělé knize, která obsahuje příhody ze života velikána teoretické fyziky 20. století Richarda P. Feynmana. Autor v ní popisuje své studium, zaměstnání, i příběhy ze svého osobního života. Mimo jiné se například dozvíte, jaký měl strach při jeho první velké přednášce, na kterou se dostavili tehdejší kapacity jako Albert Einstein nebo John von Neumann.

Richard P. Feynman byl velmi všestranně zaměřen. V knize například popisuje, jak se věnoval pro nás zdánlivým maličkostem, jako je chování mravenců a zkoumání toho, jak hledají potravu a pamatují si cestičky. Před čtením knihy jsem netušil, že se autor zabýval mimo jiné i pokusy z oblasti biologie.

Celá kniha je velmi zajímavá a moc se mi líbila. Je psána v mírně humorném duchu a mnohé historky jsou skoro až neuvěřitelné. Pokud se chcete dozvědět něco ze života Richarda P. Feynmana, trochu pochopit jak přemýšlel, uvažoval a řešil problémy, jak se seznámil s ostatními vědci, tak si knihu určitě přečtete nebo poslechněte. Opravdu za to stojí. Jedinou výtku bych měl ke kapitolám věnující se trezorům a zámkům, připadly mi zbytečně dlouhé, rozvláčné a vlastně bylo vždy jasné, jak to dopadne.

Audioknihu v české verzi namluvil Filip Švarc, jehož přednes je velmi příjemný, poutavý a perfektně mi ke knize sedl. Jednotlivé kapitoly, včetně jejich částí, jsou srozumitelně odděleny a hudba, které kapitoly odděluje, není nijak vtíravá nebo agresivní a je vhodně zvolena.

Za sebe knihu jednoznačně doporučuji a dávám jí hodnocení 5/5.

 

Audiokniha Simon Scarrow: Vítězství orla

Kniha bezprostředně navazuje na první díl Pod znakem orla a jak jsem u něj psal, tak to mohla být jeho další kapitola. V prvním knize jsme se spolu s hlavními hrdiny Macronem a Catonem ocitli na britském území, v této knize jejich tažení na tomto územím dále pokračuje. Cato se čím dál tím víc otrkává ve své roli optia římské legie a jeho přátelství s nadřízeným centurionem Macronem se zase o něco posílí. Projdou spolu mnoha dobrodružstvími, Cato si i několikrát samostatně zavelí centurii.

Opět se setkáváme s politickými intrikami, bojem mezi legátem Vespasianem a tribunemViteliem, zradou a také s pokusem o atentát na císaře, který se k římské armádě připojí, aby pro sebe získal více politických bodů. Na jeho "výborné strategické vedení" hlavní bitvy, díky kterému mají všichni hlavní hrdinové, včetně generála Plautia, podstatně více práce a starostí, lze aplikovat zákon H.L.Menckensona "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí." spolu s Martinovým doplňkem "Kdo to neumí učit, ten to řídí." (viz šestá část o teorie řízení v Murphyho zákonech).

Kniha je psána lehkým, svižným tempem a její součástí je i příjemný humor. Přemýšlím, proč se můžete setkat s označením toho knihy jako odpočinkové četby, když vám děj moc nedá vydechnout a budete nedočkaví číst dál a dál :-).

Zpracování audia je stejně kvalitní jako u prvního dílu. Za sebe knihu jednoznačně doporučuji a dávám ji hodnocení 5/5.

Vítězství orla

Autor:Simon Scarrow

Nakladatelství: BB art
Počet stran: 352
Délka:13 hodin 43 minut
Interpret:Marek Holý
ISBN 978-80-7381-797-8

Zakoupeno na audioteka.cz.

PS: Bohužel jsou do audio verze převedeny pouze první dvě knihy této série, takže dále už budu pokračovat na čtečce.

Audiokniha Stín modrého býka

Stín modrého býka je historický román, který je mírně říznut fantasy prvky. Vypráví převážně o cestě válečníka jménem Krak (nebo možná Craeg, to je ta nevýhoda audio verze) , který chce pomstít smrt bratra, a odehrává se ve 4. století, někde v našich oblastech.

Z počátku jsem zapochyboval, zda jsem snad nezakoupil povídkovou knihu, protože jednotlivé úvodní části neměly mezi sebou žádné odkazy nebo návaznosti, měly pomalý rozjezd a také nijak extra zajímavě nepůsobily a mírní zkrácení by jim neuškodilo. Později už bylo jasné, že se jedná o několik paralelních linek, zatím zdánlivě nesouvisejících a zhruba od druhé třetiny knihy se jednotlivé linky začaly pomalu spojovat, až se v poslední třetině vše krásně provázalo a pokračovalo do finále.

Na knize je zajímavé i to, že ji autoři při jejím psaní dohledávali reálie (jména, obřady, místa, …). Kniha tak zní, i přes fantasy prvky, věrohodněji. Fantasy prvky jsou převážně z našeho pohledu, ale v době, kdy se děj odehrával, jim lidé zcela jistě věřili.

Mám drobnou výtku k přednesu, musel jsem si na interpreta zvyknout, ale později už mi to ani nepřišlo. Větší výtku mám k občasnému nedostatečnému oddělení jednotlivých částí. Kapitoly jsou dostatečně odděleny zvukovým předělem, ale občas se děj přehodí na jinou linku i v rámci jedné kapitoly a v těchto okamžicích chybí alespoň malá pauza, aby si to posluchač ihned uvědomil (tipuji, že v knize tyto části začínají novým odstavcem).

Kniha je příjemná, občas trochu drsnější oddechovka, která má co nabídnout a rozhodně neurazí. Až po poslechu jsem zjistil, že součástí ne-audio verze je i rozsáhlý rejstřík a mapy. Mohlo by být příjemným bonusem, kdyby i tyto části byly v elektronické podobě jako doplněk audio knihy.

Název: Stín modrého býka 

Autor: Leonard Medek, Františka Vrbenská

Nakladatelství Straky na vrbě - 2005 

ISBN: 80-86428-21-4

Počet stránek: 441

Délka audia:19 hodin 43 minut

Zakoupeno na audioteka.cz.

Krátká recenze dvou audio knih

Mám čerstvě přečtené poslechnuté dvě detektivky, takže to dnes bude malá dvojrecenze.

B. M. Horská: Brouk

http://audioteka.com/cz/audiobook/brouk

Detektivka začíná tím, jak se anglická inspektorka Elen během své dovolené ve Finsku, dobrovolně připlete do vyšetřování zmizení dívky. Po svém návratu ze zahraniční dovolené ve vyšetřování pokračuje a na dálku spolupracuje i s českým detektivem.

Děj knihy hodnotím jako lehce průměrný. Občas mírně postrádá logiku a hlavní hrdinka se také vždy nechová jako racionálně uvažující osoba, viz následující spoiler.

===SPOILER=== 

(text zvýrazněte)

Někdo vás sváže a zavře do chaty, ze které se vám ale podaří utéct. Než se stačíte vzdálit, tak se věznitel, který si myslí, že jste stále uvnitř, vrátí a začne chatu polévat benzínem, aby vás i chatu spálil. Když to vidíte, tak vám to ale nedá a vlezte zadem zpět, protože tam musí být nějaký důkaz a chcete ho najít (nevíte, kde je), zatímco věznitel může kdykoli škrtnout sirkou….

===SPOILER===

Do dění se občas připlete český detektiv Šafránek, který ale působí jen jako výplň, a jeho naroubování do příběhu mi přišlo velmi násilné a zbytečné, protože nebyl nijak více využit možný potenciál a v závěru knihy se už ani moc nevyskytuje. Nelíbí se mi ani konec. Pachatel je sice odhalen, ale kniha končí tak nějak divně, aniž by lépe popsala to, jak dopadnou jednotliví protagonisté (kdy dostane odměnu, kdo vynadáno atd.).

Upřímně, nechápu, jak tato kniha mohla obdržet „Cenu Jiřího Marka“ v roce 2015 udělovanou českou sekcí „Asociace autorů detektivní literatury (AIEP)“ jako nejlepší detektivní kniha roku 2014. 

Za sebe knize dávám hodnocení 50 %.

Samuel Bjork: V lese visí anděl

http://audioteka.com/cz/audiobook/v-lese-visi-andel

Hned na úvod musím říct, že tato audiokniha je zatím to nejhorší, co jsem poslouchal. Velká část textu je věnována popisu života hlavních protagonistů, rozboru toho, co se jim odehrává v hlavě a na co myslí. Bohužel je toho strašně moc, protože číst hned na začátku několik desítek stran jen o tom, jak se chce hlavní hrdinka zabít, moc zábavné není. V podobném stylu je psána celá kniha, kde sice od 3/4 dostane přeci jenom vyšší prioritu vlastní detektivní zápletka, což je už ale pozdě a dílo to nezachrání. Knihou prostupuje vedlejší příběh, u kterého nevíte, zda má nějakou návaznost náhlavní děj (SPOILER: nemá, pokud by tam nebyl, vůbec nic by se nestalo a jen by to knize prospělo). Tento fakt, i ve spojení s již zmiňovaným zbytečným, dlouhým  popisem postav, knihu v mých očích ještě více sráží dolů.

Rušivě působil také fakt, že autor znal jen jedno sprosté slovo, takže kdy v knize někdo nadává, tak zásadně stylem „dop*dele“.

Je to škoda, protože zápletka je velmi zajímavá, ale bohužel celkový dojem je velmi špatný. Byla to první audiokniha, u které jsem zvažoval, že ji nedoposlouchám. Pokud by se obsah knihy upravil ve stylu exponenciální funkce  (silně ořezat začátek a zvýraznit konec), tak by z toho vyšlo podstatně lepší čtení.

Knihu hodnotím 25 %.

Dodatek

Z výše uvedených dvou knih jsem byl hodně zklamaný. Možná to bylo jen tím, že jsem byl rozmlsán Larsem Keplerem, navíc v podání fantastického Pavla Rímského, jehož přednes je na zcela jiné úrovni, než přednes interpretek těchto dvou knih. Zatím jsem vlastně nenarazil na dobrý dámský přednes u detektivek.

Mohu ale prozradit, že mi náladu zpravila kniha Žena v kleci, o které napíšu příště, protože ji ještě nemám doposlechnutou. 

Kniha Stalker od Larse Keplera, série Joona Linna

Mám poslechnutý poslední díl Stalker série Joona Linna od autora vystupujícího pod pseudonymem Lars Kepler, za kterým se skrývají švédští manželé Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril.

Kniha je to velmi dobrá, čtivá, napínavá, a jako vždy, velmi zamotaná. V detektivkách patří k mému nadprůměru a nemá moc logických trhlin. Knize bych vytkl pomalejší tempo na začátku a naopak rychlý finiš, který ještě více umocnila poslední strana, po jejímž přečtení jsem byl docela rozčarován, protože kniha je posledním dílem série. Ne, nebojte, žádný Cliffhanger se nekoná, jen jsem měl pocit, že ho autoři v porovnání s tím, jak v knize detailně vyobrazují jednotlivé postavy, silně odflákli. To ale na napínavosti knihy nic neubírá.

Audioverze knihy je dobrá a přednes je v podání Pavla Rímského na  jeho obvyklé vysoké úrovni, jen bych možná volil trochu kratší hudební předěly mezi kapitolami. Naštěstí se dramaturg vrátil z vyslovování jména "Jůna Lina", které bylo slyšet například ve Svědkyni ohně, na původní "Jóna Lina", na které jsem byl zvyklý u ostatních dílů.

Ale zpět k mému rozčarování ze závěru knihy. Byl jsem z něj opravdu rozmrzelý, ale naštěstí jen do okamžiku než jsem zjistil, že to není poslední kniha série, ale že autoři chystají další díl, který vyjde ve Švédsku vyjde 24. října 2016. Po nalezení této informace jsem měl velkou radost, že série pokračuje a autorům jsem závěr odpustil, protože věřím, že to v úvodu další knihy napraví a rozumně vyřeší.

Radost mírně kazí fakt, že budu čekat na překlad do češtiny, ale co se dá dělat. Doufám, že překlad bude jako dosud zajišťovat Azita Haidarová.

Tak co, těšíte se také?

Pár slov o knize Země bez zákona

Pár slov o knize Země bez zákona, na kterou jsem byl hodně zvědav, protože jejím autorem je Jiří Rohlík, tvůrce počítačových her.

K vlastnímu příběhu moc připomínek nemám. Nijak neoslní, ale ani neurazí. Pouze závěr byl podivný a nepochopil jsem, proč tam vlastně byl a co tím chtěl autor říct. Možná si jen chystal půdu na další díl, těžko říct.

Horší je to se stylistikou. Už z první věty "Když skončila válka, kterou král vedl hlavně kvůli stříbrným dolům v kopci Stínokraje, zůstala u východní hranice volná půda, která panovníka ani docela málo nezajímala" si šlo udělat představu, jaký stylistický zážitek bude následovat. To, že představa opravdu nezklamala, nejlépe ilustrují níže uvedené příklady.

Román není datován do žádného konkrétního období a odehrává se v minulosti, přesto autor v několika přirovnáních použil narážky na současnou dobu, což do textu moc nezapadá.

Knihu jsem poslouchal jako audio, ve kterém mě z počátku zarazil mírně ráčkující interpret, na což jsem si ale zvykl. Horší bylo, že autor měl někdy problém vyslovit tvrdé "ly", takže občas zaznělo jak "děti brečeli".

Jindřich Rohlík umí dělat dobré hry, jak ukazuje například 7 mágů, ale psaní mu opravdu nejde. Ve vztahu pouze na literární dílo (nikoli zdrojový kód :-) ), bych použil Cimrmanovo "Nepište mi a pokud možno nepište vůbec".

Knihu jsem přečetl, tedy vlastně poslechl, celou, takže předchozí větu berte spíše jako můj pokus o laciný humor. Kdyby byla tak strašná, tak jsem to nevydržel až do konce. Současně sebekriticky dodávám, že kdybych napsal nějakou knihu já, tak čtenáři budou při čtení páchat sebevraždu, pravděpodobně rovnou už na první stránce. Kniha má poměrně příznivou cenu, a pokud si ještě případně počkáte na nějakou akci nebo slevu, tak bych ji i přes předchozí výhrady doporučil jako odpočinkové čtení, resp. poslech.

--------------------

Pár ukázek:

Jeden hovor za druhým rychle uvadaly, až se hospoda ponořila do tíživého ticha. Celou dobu tam ten muž stál a vypadalo to, že prostě čeká, až opadne poslední vlna obyčejnosti, aby se moc nezacákal.

Odložili si do místnosti svoje nejlepší tvrdé pohledy.

Nechal starce stát samotného na ulici a ani docela málo si nevšímal toho, jak se tváře za okny ....

Mužík zmizel z ulice tak rychle, že po něm zůstala na dřevěném chodníčku malá drážka.

Muž hoblující dřevo přestal hoblovat dřevo.

Chvíli bylo hrobové ticho a jediný zvuk, který doopravdy slyšeli, byl zpěv nekonečnosti.

Teprve po nějaké době v okamžiku, který nebyl vůbec ničím nápadný, pobídl hřebce v chůzi.

Dívka měla zavřené oči a jediná známka života, kterou projevovala, byla ona zvolna se rozšiřující skvrna od krve.
(pozn.: ta dívka žila)

Kolem obou vozů byly poházené mrtvoly. Muži v mrtvých rukou drželi zbraně, které teď vyhlížely trochu marně.

Muž vyskočil na jeden z vozů. Ani v nich nebylo dočista nic.

Muž v černém klobouku a vůbec tak nějak v černém všem zůstal před cedulí sám.

Kůže měla ten druh odstínu, který jakoby snad ani nebyl schopen vytvářet stín.

Krajinu tady stravovalo vypasené ticho a sedělo na ní jako tlouštík na latríně.