Open Source a pomůcky pro hendikepované

Netajím se názorem, že obecně moc nefandím Open Source a nepovažuji to jako nějakou modlu. Je to hodně dáno profesionální deformací, protože si ve státní správě nikdo jen tak nevezme na triko použití Open Source s rizikem, že se to může vysypat a bez podpory byl by průšvih. Když bychom kvůli tomu nemohli plnit nějaké úkoly, např. zaplombovat nemovitost do stanovené lhůty, tak by nás za to mohli klidně popotahovat.
Je to možná alibismus, ale když nepojede týden eshop, tak mu vzniknou škody, ale to je tak vše (vím, musí vyřizovat záruky atd.). U nás je to složitější, jsme vykonavatel státní správy a to je opravdu něco jiného jak eshop. Jsou zde jiné odpovědnosti, závazky a povinnosti. Tohle asi někdo, kdo ve státní správě nepracoval, hned tak nepochopí. Pravidelné kontroly NKÚ jsou poměrně přísné a o příbězích, co jsme si užili, bych mohl vyprávět hodně dlouho. To ani nemluvím o ÚOHS a jeho přístupu k řešení výběrových řízení.
Když děláme nějaké výběrové řízení, tak sice použití Open Source nevylučujeme, ale dodavatel za něj musí nést záruku. Asi nebude velkým překvapením, že se do toho dodavatelům obecně moc nechce a raději nabídnou komerční řešení, přestože jim například něco ubere z možného zisku.

Proč o tom ale tak dlouho mluvím? Již několikrát jsem spolupracoval s Radkem Pavlíčkem pro optimalizaci našich systému pro nevidomé a slabozraké. Mimochodem, s panem Pavlíčkem byla perfektní spolupráce a pokud chcete lépe zpřístupnit Vaše systémy pro hendikepované, tak ho mohu jen doporučit.

Při spolupráci a testování jsme často používali čtečku JAWS, která je, jak jsem pochopil, asi jedna z nejrozšířenějších. Když jsem ale zjistil, kolik taková softwarová  čtečka stojí, šel jsem do kolen. Jsou sice různé příspěvky atd., ale ty ceny jsou opravu vysoké. Na níže uvedeném obrázku je CZ distributor, ty ceny jsou obecně vysoké už od výrobce.

Když je tedy Open Source tak populární, tak proč zrovna tyto věci jako Open Source standardně nejsou? Nějaké sice existují, ale čekal bych právě v této oblasti přetlak a také to nevysvětluje ty vysoké ceny. Proč je jako Open Source například MySQL a podobné věci, ale tohle ne? Máme Open Source eshopy, které slouží k vydělávání peněz, ale software pro nevidomé stojí 60 000 Kč.  Alespoň mě by to dávalo podstatně větší smysl, jenže zřejmě Open Source komunitu tato problematika z nějakého důvodu moc nezajímá, jinak si to nedovedu vysvětlit. Jako pesimistu mě ještě napadá myšlenka, že to Open Source není a zároveň jsou ty ceny tak vysoké právě proto, že na to mohou uživatelé získat různé dotace apod. a je to dobrý kšeft.

Co si o tom myslíte vy? Neměly by být právě tyto věci Open Source? Nebo je to nesmysl, protože by se mohla stát věc,  jako se stala mnoha Open Source produktům, které umřely? I komerční software může umřít, ale zde je možná výhoda právě díky vysoké ceně šance, která dává výrobci na zisk i při malém prodaném počtu a tím je menší riziko, že s tím sekne.

Recenze audioknihy Lars Kepler - Lovec králíků

Ten little rabbits, all dressed in white
Tried to go to Heaven on the end of a kite
Kite string got broken, down they all fell
Instead of going to Heaven, they went to…
Nine little rabbits, all dressed in white
Tried to go to Heaven on…

Na tuto knihu jsem se velmi těšil, protože Lars Kepler a jeho Joona Linna je má oblíbená série. Při čtení minulé knihy jsem byl trochu zklamán jejím koncem, než jsem zjistil že se chystá další díl. Ten nedávno vyšel v nakladatelství OneHotBook i jako audiokniha, kterou opět namluvil můj oblíbený interpret Pavel Rímský a já jsem ji okamžitě zakoupil a poslechl.

Proč jsem ale začal básničkou? Na konec jsem ji totiž strašně nesnášel, protože jsem ji při poslechu knihy slyšel snad 10x. Ale nebojte, tak strašné ho zase nebylo.

Kniha dějově navazuje na předchozí díl. Joona Linna si odpykává vězení trest, který dostal za únos vězně. Protože je zavražděn švédský ministr zahraničí a hrozí další vraždy, tak se policie se skřípěním zubů rozhodne Linnu využít. V knize se zase setkáme se Sagou Bauerovou, bývalým Joonovým nadřízeným Carlosem Eliassonem a další spoustou známých i nových postav, jak ze soukromého, tak profesního Joonova života.

Při poslechu jsem opět zažíval pocit, kdy jsem při rozjezdu vůbec nechápal souvislosti a připadalo mi, že se jednotlivé části nedají na konec rozumně spojit a vysvětlit. Kepler to ale jako vždy dokázal. Hlavní zápletka je dobře vykonstruovaná a došlo i na několik překvapivých momentů. Poměrně rychle jsem dostal zadostiučinění toho, že Linna byl v předchozím díle vykreslen jako troska a pak jsem si knihu o to víc užíval. 

Trochu nesouhlasím s oficiálním popisem knihy, že Linna a Saga postupují tajně a proti vůli nadřízených. Pravda je, že nadřízení nejsou moc nadšení, ale nic jiného jim nezbývá a je i v jejich zájmu, aby byl pachatel odhalen, protože je možná ohrožena bezpečnost země.

Vše přeci jenom není tak ideální, ke knize mám i výtky. Například jsem nepochopil zařazení historky Saginy kolegyně se sexem na veřejných záchodcích. Připadlo mi to zbytečné a tato kolegyně se následně objeví už jen velmi krátce, až ke konci knihy, a nemá na děj žádný vliv. Také mi trochu vadil jeden malý podraz, který si Kepler na čtenáře nachystal (popis jedné události stejnou osobou dvěma různými způsoby, pokaždé s jinými fakty). Vyskytne se i chybka typu, kdy Linna na display pozná, že mu volá Saga, přestože Saga díky zničenému svému mobilu volá (z ciziny) z jiného telefonu. Posledním zklamáním je cliffhanger v epilogu knihy, který má jednoznačně nalákat na další díl. Tohle nemám rád, mám rád uzavřené příběhy.

Audio verze je velmi kvalitně zpracovaná, Pavel Rímský prostě umí. Jeho přednes je zajímavý, poutavý, nenechá Vás vydechnout a udrží vás po celou dobu v ději. Režie je bezchybná, kapitoly i jednotlivé části jsou dostatečně a jasně odděleny. Jedinou výtku mám k jeho angličtině. I člověk jako já, který se anglicky dorozumí spíše rukama/nohama, pozná, že je jeho výslovnost není zrovna optimální. A když si to spojíte s básničkou v úvodu, tak ... :-).

Výše uvedené výtky ale nejsou nijak zásadní a knihu rozhodně doporučuji k přečtení nebo poslechu. Pro mě představuje nadprůměrné dílo, které by byla škoda minout. Pro fanoušky Keplera je to skoro povinnost.

Joona Linna je prostě zpět a musí se s ním počítat!

Knize dávám hodnocení 4/5.

Lars Kepler - Lovec králíků
EAN: 8594169481302
Délka: 20 hodin 45 minut
Překlad: Karolína Kloučková
Režie: Jitka Škápíková
OneHotBook  2017

PS: Pokud jste knihu četli nebo slyšeli, dopočítali jste se k počtu králíkům a odpovídajícím "protějškům"? Mě to vychází méně, ale vzhledem k počtu je možné, že jsem něco přehlédl.

Mapu exekucí je třeba umět interpretovat

Včera byla zveřejněna Mapa exekucí, která vyvolala poměrně velký ohlas v médiích. Většina závěrů se ale bohužel omezila jen na konstatování, že Češi jsou hodně zadlužení a cca každý 10 nemůže splácet své závazky.

Dluhy

První fakt ohledně zadlužení může být pravda a nechci to nijak rozporovat, protože neznám metriky, podle čeho se uvažuje, co je už velké zadlužení a co ne. Zajímavé ale je srovnat zadluženost Čechů vůči cizině. Když jsem hledal nějaká čísla, tak jsem narazil na článek Míra chudoby, zadlužení a příjmy domácností publikovaný na stránkách ČSÚ. V tomto článku se mimo jiné dozvíte, že "že v České republice je nejnižší podíl osob ohrožených chudobou k celkovému počtu populace v rámci členských zemí EU28, nižší je již pouze na Islandu a v Norsku" (za rok 2014):

Data za rok 2015 pro "Hrubou zadluženost k hrubému disponibilnímu důchodu domácností":

To myslím zase tak špatná čísla nejsou s exekucemi také určitě úzce souvisí - pokud nemám dluh, tak proč bych měl být v exekuci? A logicky, čím více dluhů, tím je vyšší pravděpodobnost, že bude více exekucí. Obecně v ČR počet exekucí dlouhodobě klesá, což říká i exekutorská komora.

Exekuce

S druhou částí, že každý 10 Čech nemůže splácet své závazky, již ale nesouhlasím. Je totiž nutné oddělit exekuci od toho, že někdo není schopen své závazky splácet. To jsou dvě odlišné skutečnosti.
Problém je v tom, že se u nás do exekuce dostane i člověk, který bez problémů splácet dokáže. Jenže buď ale nechce, nebo se o exekucí dozví až v okamžiku, kdy už je v běhu. O tom, jak je snadné do exekuce spadnout, psal například Patrik Zandl a je to opět ten příklad, kdy to rozhodně nebylo o neschopnosti splácet.

Druhou skupinu tvoří lidé, kteří jednoduše splácet nechtějí. Do této skupiny bych typicky zařadil exekuce, které vznikly nezaplacením pokuty za jízdné (občas mě to připadá spíš jako sport). Většina těch lidí jistě má pár stovek na pokutu, jen ji platit nechce nebo na to kašle a skončí to po prodeji jejich dluhu v exekuci.
Znám to z doby, kdy se ještě do katastru zapisovaly všechny exekuce, než se nám to legislativně podařilo zatrhnout. Běžně jsme do katastru psali exekuce na 50 Kč k domu za 5 mil. Kč, což opravdu smysl nedávalo, a ještě nás to hodně zdržovalo. Naštěstí se nám podařilo v legislativě prosadit patřičné úpravy a omezit to. Když přišel balík exekucí například z Dopravního podniku hlavního města Prahy, tak obsahoval tisíce položek a nedělali jsme pomalu nic jiného, než ty exekuce zapisovali (trochu přeháním).

Uvedený stav je ještě umocněn tím, že u nás mají exekutoři poměrně velkou moc a s nikým se moc nepárají (čest výjimkám). Víceméně je v jejich zájmu vést exekuce na každou drobnost, protože z toho mají nemalé příjmy. 

Další skupinu exekucí tvoří mediálně známé případy, jako jsou exekuce na Pražský hrad. To jsou opět případy, kdy to není o neschopnosti splácet, ale je to nějaký boj a způsob, jak protistranu přimět zaplatit něco, co zaplatit nechce.

Varování na závěr

Na závěr jedno malé upozornění: nepodceňujte exekuce a hlídejte si exekutory. Mnoho lidí si myslí, že když exekuci uhradí, tak ji v katastru automaticky smažeme. To ale není pravda, katastr na smazání potřebuje patřičnou listinu. Zjednodušeně řečeno to smažeme až v okamžiku, kdy nám o tom dá exekutor vědět, což není pravidlo, protože exekutora už v této fázi nic netlačí, aby pospíchal. Takže pokud se nějak do exekuce, které je zapsaná i v katastru dostanete, tak si následně hlídejte, aby byla i odstraněna. My to sami od sebe udělat nemůžeme.

Poznámka: nemám žádné ekonomické vzdělání a jsem čistě laik.