Návrh na vklad do katastru nemovitostí a lhůta 20 dnů

1. ledna 2014 nabyl účinnost zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (nový občanský zákoník, NOZ), zákon č. 256/2013 Sb. katastrální zákon (NKZ) a vyhláška 357/2013 Sb. o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), což způsobilo výrazné změny i v oblasti katastru nemovitostí.

Mezi hlavní změny patří obnovení zásady materiální publicity, což mimo jiné (velmi zjednodušeně řečeno) znamená, že nabude-li nabyvatel věcné právo v dobré víře a za úplatu (neplést s úplatkem :-) ), bude mu svědčit zapsaný stav, i kdyby neodpovídal skutečnosti. Takže když od někoho v dobré víře koupíte dům, který prodávající získal podvodem a později se na to přijde, tak vám jeho vlastnictví zůstává. Právoplatný vlastník se může, pokud danou situaci zjistí, bránit zapsáním poznámky o spornosti podle § 24 NKZ, na což má lhůtu jeden měsíc ode dne, kdy se o zápisu práva nového nabyvatele dozvěděl.
Aby mohl mít původní vlastník čas zareagovat, tak katastrální úřad musí před rozhodnutím o návrhu na vklad čekat 20 dnů po odeslání informace o zaplombování nemovitostí osobám, jejichž práva zapsaná v katastru se podle navrhovaného zápisu mají změnit nebo zaniknout. Z toho zjednodušeně řešeno plyne, že zápisy návrhů na vklad se pozdržely minimálně o 20 dnů.

Příklad návrhu na vklad, ve kterém byla informace o zaplombování odeslána a lhůta 20 dnů se uplatnila

V některých případech se ale můžete setkat se situací, kdy je návrh na vklad zapsán ještě před uplynutím 20 denní lhůty, což je vidět například v Nahlížení do KN, kde mimo spoustu jiných, užitečných věcí, můžete také sledovat průběh vyřizování jednotlivých podaných návrhů na vklad, což přináší do celého procesu větší transparentnost. Na následujícím případě je vidět, že o návrhu na vklad bylo rozhodnuto 8 dnů ode dne podání, a nebyla respektována minimální lhůta 20 dnů:

Příklad návrhu na vklad, ve kterém nebyla informace o zaplombování odeslána a lhůta 20 dnů se neuplatnila

Na první pohled to může vyvolat mylný dojem, že katastrální úřad nepostupoval správně, nebo že se dokonce stal nějaký úmyslný podvod a lhůta nebyla záměrně dodržena. Naštěstí to má ale velmi jednoduché vysvětlení.
Lhůta 20 dnů lhůta běží ode dne odeslání informace o zaplombování. Neexistuje-li tedy osoba, kterou by bylo možno o zaplombování smysluplně informovat, nebo nebyla-li by žádná osoba provedeným zápisem potencionálně poškozena, informace se neodesílá a lhůta se neuplatňuje. Do této skupiny patří například velká část projednávání dědictví, protože vyrozumívat mrtvého člověka nejde. Pokud ale společně s projednáním dědictví dochází i k vypořádání SJM zaniklého úmrtím, už je to jiná situace a pozůstalý manžel musí být informován. Mezi další situace, kdy se informace o zaplombování neodesílá a tedy neběží ani lhůta, například patří:

• výmaz věcného břemene zaniklého úmrtím,
• zápis nové samostatné budovy,
• rozdělení budovy/pozemku/práva stavby na jednotky

Většina návrhů na vklad musí před rozhodnutím lhůtu 20 dnu respektovat, ale nastávají situace, kdy se tak neděje. Pokud na tuto situaci narazíte, tak si hned nemyslete, že si katastrální úřad zjednodušuje práci a podvádí, nebo někoho upřednostňuje.

Na závěr jedna rada: Jste-li vlastník nebo jiný oprávněný k nějaké nemovitosti, tak Vám doporučuji si zřídit službu sledování změn, která Vás bude včas o změnách na vašich nemovitostech informovat. Pokud máte datovou schránku, tak službu zřídíte i online a doručení zpráv o změnách je garantováno. Další možná cesta je zasílání SMS nebo e-mailu, což ale z principu garantováno není.

PS: Problém falešných datových schránek, o které jsem nedávno psal, a pomocí kterého záškodník potencionálně může vlastníka nemovitosti od zaslání informace o zaplombování nebo hlášení služby sledování změn, odstínit, je věc jiná. To katastr nevyřeší, ačkoli se o to také dlouho (a marně) snaží, ale není to v jeho působnosti.

Kniha Stalker od Larse Keplera, série Joona Linna

Mám poslechnutý poslední díl Stalker série Joona Linna od autora vystupujícího pod pseudonymem Lars Kepler, za kterým se skrývají švédští manželé Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril.

Kniha je to velmi dobrá, čtivá, napínavá, a jako vždy, velmi zamotaná. V detektivkách patří k mému nadprůměru a nemá moc logických trhlin. Knize bych vytkl pomalejší tempo na začátku a naopak rychlý finiš, který ještě více umocnila poslední strana, po jejímž přečtení jsem byl docela rozčarován, protože kniha je posledním dílem série. Ne, nebojte, žádný Cliffhanger se nekoná, jen jsem měl pocit, že ho autoři v porovnání s tím, jak v knize detailně vyobrazují jednotlivé postavy, silně odflákli. To ale na napínavosti knihy nic neubírá.

Audioverze knihy je dobrá a přednes je v podání Pavla Rímského na  jeho obvyklé vysoké úrovni, jen bych možná volil trochu kratší hudební předěly mezi kapitolami. Naštěstí se dramaturg vrátil z vyslovování jména "Jůna Lina", které bylo slyšet například ve Svědkyni ohně, na původní "Jóna Lina", na které jsem byl zvyklý u ostatních dílů.

Ale zpět k mému rozčarování ze závěru knihy. Byl jsem z něj opravdu rozmrzelý, ale naštěstí jen do okamžiku než jsem zjistil, že to není poslední kniha série, ale že autoři chystají další díl, který vyjde ve Švédsku vyjde 24. října 2016. Po nalezení této informace jsem měl velkou radost, že série pokračuje a autorům jsem závěr odpustil, protože věřím, že to v úvodu další knihy napraví a rozumně vyřeší.

Radost mírně kazí fakt, že budu čekat na překlad do češtiny, ale co se dá dělat. Doufám, že překlad bude jako dosud zajišťovat Azita Haidarová.

Tak co, těšíte se také?

Pár slov o knize Země bez zákona

Pár slov o knize Země bez zákona, na kterou jsem byl hodně zvědav, protože jejím autorem je Jiří Rohlík, tvůrce počítačových her.

K vlastnímu příběhu moc připomínek nemám. Nijak neoslní, ale ani neurazí. Pouze závěr byl podivný a nepochopil jsem, proč tam vlastně byl a co tím chtěl autor říct. Možná si jen chystal půdu na další díl, těžko říct.

Horší je to se stylistikou. Už z první věty "Když skončila válka, kterou král vedl hlavně kvůli stříbrným dolům v kopci Stínokraje, zůstala u východní hranice volná půda, která panovníka ani docela málo nezajímala" si šlo udělat představu, jaký stylistický zážitek bude následovat. To, že představa opravdu nezklamala, nejlépe ilustrují níže uvedené příklady.

Román není datován do žádného konkrétního období a odehrává se v minulosti, přesto autor v několika přirovnáních použil narážky na současnou dobu, což do textu moc nezapadá.

Knihu jsem poslouchal jako audio, ve kterém mě z počátku zarazil mírně ráčkující interpret, na což jsem si ale zvykl. Horší bylo, že autor měl někdy problém vyslovit tvrdé "ly", takže občas zaznělo jak "děti brečeli".

Jindřich Rohlík umí dělat dobré hry, jak ukazuje například 7 mágů, ale psaní mu opravdu nejde. Ve vztahu pouze na literární dílo (nikoli zdrojový kód :-) ), bych použil Cimrmanovo "Nepište mi a pokud možno nepište vůbec".

Knihu jsem přečetl, tedy vlastně poslechl, celou, takže předchozí větu berte spíše jako můj pokus o laciný humor. Kdyby byla tak strašná, tak jsem to nevydržel až do konce. Současně sebekriticky dodávám, že kdybych napsal nějakou knihu já, tak čtenáři budou při čtení páchat sebevraždu, pravděpodobně rovnou už na první stránce. Kniha má poměrně příznivou cenu, a pokud si ještě případně počkáte na nějakou akci nebo slevu, tak bych ji i přes předchozí výhrady doporučil jako odpočinkové čtení, resp. poslech.

--------------------

Pár ukázek:

Jeden hovor za druhým rychle uvadaly, až se hospoda ponořila do tíživého ticha. Celou dobu tam ten muž stál a vypadalo to, že prostě čeká, až opadne poslední vlna obyčejnosti, aby se moc nezacákal.

Odložili si do místnosti svoje nejlepší tvrdé pohledy.

Nechal starce stát samotného na ulici a ani docela málo si nevšímal toho, jak se tváře za okny ....

Mužík zmizel z ulice tak rychle, že po něm zůstala na dřevěném chodníčku malá drážka.

Muž hoblující dřevo přestal hoblovat dřevo.

Chvíli bylo hrobové ticho a jediný zvuk, který doopravdy slyšeli, byl zpěv nekonečnosti.

Teprve po nějaké době v okamžiku, který nebyl vůbec ničím nápadný, pobídl hřebce v chůzi.

Dívka měla zavřené oči a jediná známka života, kterou projevovala, byla ona zvolna se rozšiřující skvrna od krve.
(pozn.: ta dívka žila)

Kolem obou vozů byly poházené mrtvoly. Muži v mrtvých rukou drželi zbraně, které teď vyhlížely trochu marně.

Muž vyskočil na jeden z vozů. Ani v nich nebylo dočista nic.

Muž v černém klobouku a vůbec tak nějak v černém všem zůstal před cedulí sám.

Kůže měla ten druh odstínu, který jakoby snad ani nebyl schopen vytvářet stín.

Krajinu tady stravovalo vypasené ticho a sedělo na ní jako tlouštík na latríně.

Trable s USB

Nejsem proti inovacím, ale příklad tlačení HDMI po USB-C je podle mě další nekoncepčnost.

Normální člověk uvidí USB-C a zaraduje se, že s tím může spojit cokoli a jakkoli. Pak ale narazí, že z některého lze nabíjet, z některého ne, některý má v sobě Thunderbolt a jiný ne, někde je video a jinde ne. U starších USB se to víceméně týkalo jen toho zda (ne)podporují OTG, ale teď výrazně přituhuje.

Vyzná se normální smrtelník v tom, co vůbec podporuje USB 3.0, USB 3.1, jaký je rozdíl mezi USB 3.1 a USB-C a kde může třeba být Thunderbolt?  Ani já to z hlavy nevím a to si myslím, že se v IT zběžně orientuji.

Jasně, u USB flash těžko mohu čekat, že se z ní půjde dát nabíjet nebo sledovat video, jenže ten chaos platí i pro počítače, mobily a další zařízení, kde by to člověk čekal.

Docela by mě zajímalo, zda je to alespoň navrženo dostatečně blbovzdorně, aby se to neodprásklo, pokud se proti sobě připojí třeba 2 zařízení s nabíjením, nebo jedno zařízení s nabíjením s dalším, které zase nabíjení vůbec neočekává.

Radek Chalabala měl na Twitteru nápad, který má něco do sebe. Co k tomu dodat? Jen souhlas.