Konec přihlašovacích jmen a hesel ke službám státní správy?

V České republice je od 1.7.2018 účinný zákon č. 250/2017 Sb. (Zákon o elektronické identifikaci, dále jen zákon), který upravuje elektronickou identifikaci v návaznosti na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu.

V § 2 toho zákona je stanoveno:

Prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace

Vyžaduje-li právní předpis nebo výkon působnosti prokázání totožnosti, lze umožnit prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace pouze prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace (dále jen „kvalifikovaný systém“).

Podle tohoto § mohou poskytovatelé online služeb (service provider, SeP), u kterých dochází k ověření totožnosti, umožnit přihlašování (identifikaci a autentizaci) uživatelů s využitím elektronické identifikace výhradně pomocí kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Výjimkou jsou pak případy, kdy zvláštní právní předpis nestanoví pouze požadavek ověření totožnosti, ale současně stanoví způsob prokázání totožnosti fyzické osoby.

Informace Ministerstva vnitra pro správce informačních systémů veřejné správy:

Od 1. července 2020 jste povinni, pokud nabízíte online služby, při nichž dochází k ověření totožnosti, které vyžaduje právní předpis nebo výkon působnosti, umožnit přihlášení prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace, resp. prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného kvalifikovanými správci (identity providery), kteří jsou připojeni k Národnímu bodu pro identifikaci a autentizaci.

eIdentita

Národní bod pro identifikaci a autentizaci (NIA) nabízí k 3.3.2020 dva kvalifikované systémy s prostředky pro elektronickou identifikaci:

• Občanský průkaz s aktivovaným čipem (eOP) vydaný po 1. 7. 2018,
• Uživatelský účet (jméno + heslo+ sms, UPS).

Připravuje se rozšíření těchto systémů o soukromoprávní kvalifikované správce, z nich nejzajímavější budou zřejmě banky. Své želízko v ohni má též První certifikační autorita, a. s.

V § 27 odstavci 2) zákona bylo současně zavedeno přechodné opatření, které umožnilo po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti zákona využívat i jiný způsob prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace, než je kvalifikovaný systém:

Po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona lze umožnit prokázání totožnosti, které vyžaduje právní předpis nebo výkon působnosti, s využitím elektronické identifikace, při kterém se nepoužije kvalifikovaný systém.

Mezi jiné způsoby například patří vydávání vlastních přihlašovacích údajů (typicky jméno a heslo), využívání certifikátů nebo používání autentizačních služeb třetích stran (MojeID).

Do seznamu kvalifikovaných systémů s prostředky pro elektronickou identifikaci nejsou zařazeny Datové schránky (DS), resp. Autentizační služba portálu veřejné správy (AS-PVS). Pro uživatele Datových schránek využívajících Mobilní elektronický prostředek (MEP) se chystá jeho využití jako dalšího IdP, s možností převodu identity z Datových schránek. Pravděpodobně se o tomto způsobu dozvíme více na letošní konferenci ISSS.

MEP a možnost převodu identity z DS do NIA

Jako malý paradox může působit, že DS/AS-PVS zřejmě nepůjdou po 1.7.2020 pro přihlášení vyžadující ověření totožnosti použít (bude to možné se zavedením MEP do NIA jako dalšího IdP), ale stále bude možné založit si prostředek pro elektronickou identifikaci UPS a následně ho aktivovat ověřením datovou schránkou fyzické osoby.

Zmíněné přechodné opatření dle § 27 odst. 2) však končí 30.6.2020 a od 1.7.2020 jsou úřady povinny pro online služby, při nichž dochází k ověření totožnosti, umožnit přihlášení prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Současně jsou povinny ukončit ověřování totožnosti vlastními systémy, případně systémy třetích osob nesplňujícími požadavky na kvalifikované systémy podle zákona o elektronické identifikaci.

Jaký je však praktický dopad konce přechodného období? Budou se hromadně rušit jména a hesla při autentizaci ke službám státní správy? Odpověď se dá rozdělit pro dvě hlavní oblasti/části.

První oblast se týká služeb, které podle právního předpisu a výkonu působnosti nevyžadují prokázání totožnosti. Zde je odpověď jednoduchá – k prokázání totožnosti pomocí elektronické identifikace lze dále využívat i jiné prostředky než kvalifikovaný systém elektronické identifikace. Jako příklad lze uvést registraci na Geoportál Zeměměřického úřadu.

Druhá oblast se týká služeb, které podle právního předpisu nebo výkonu působnosti vyžadují prokázání totožnosti. Zde je odpověď na první pohled také jednoduchá – k prokázání totožnosti pomocí elektronické identifikace lze od 1.7.2020 využívat pouze prostředky kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Jako příklad lze uvést online registraci do Služby sledování změn, u které je prokázání totožnosti stanoveno v § 20 odst.1) vyhlášky č. 358/2013 Sb. (Vyhláška o poskytování údajů z katastru nemovitostí, dále jen vyhláška). Dalším příkladem může být požadované prokázání totožnosti pro poskytnutí duplikátu písemností v elektronické podobě ze sbírky listin katastru podle § 7 vyhlášky. V těchto případech by ČÚZK od 1.7.2020 neměl umožňovat použití jména a hesla pro přihlášení k Dálkovému přístupu do KN za účelem získání duplikátu písemností v elektronické podobě ze sbírky listin.

Dálkový přístup do KN

To je zásadní změna s dopadem na osoby, které by si například chtěly online zřídit Službu sledování změn nebo v Dálkovém přístupu online zakoupit kopii listiny. Musely by jako první získat jeden z kvalifikovaných prostředků pro elektronickou identifikaci.

Je ale odpověď na druhou část tak jednoznačná? Co je přesně myšleno prokázáním totožnosti podle § 2 zákona? Který okamžik?

Pokud se jedná o zřízení služby, je požadavek na prokázání totožnosti pouze pomocí kvalifikovaného systému elektronické identifikace jasný. Co když ale byla při zřízení služby totožnost takto prokázána (případně před 1.7.2020 jiným způsobem) a následně byl uživateli přidělen jiný autentizační prostředek, např. přihlašovací jméno a heslo? Považuje se každá následná autentizace pomocí toho přiděleného prostředku také za prokazování totožnosti a neměla by tedy být nadále umožněna?

Jeden pohled je, že každá autentizace ke službě, které podle právního předpisu nebo výkonu působnosti vyžaduje prokázání totožnosti, znamená vždy opakované prokázání totožnosti.

Druhý pohled může být, že totožnost byla přeci ověřena při založení služby a následná autentizace již ověření totožnosti žadatele není. Proti tomuto pohledu jde ale fakt, že pokud by autentizace pomocí přiděleného prostředku mimo kvalifikovaný systém nebyla vždy ověřením totožnosti, tak by se nemusela rušit, jak uvádí Ministerstvo vnitra.

Rádi bychom Vás tedy touto cestou informovali, že v souladu s ustanovením § 27 odst. 2 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronické identifikaci“), se blíží konec přechodného období, ve kterém jste mohli ověřovat totožnost osob při přihlašování k Vámi nabízeným online službám vyplývajícím ze zákona či z výkonu působnosti (z výkonu veřejné moci) prostřednictvím vlastních systémů (např. vydávání vlastních přihlašovacích údajů ke službám), případně prostřednictvím systémů třetích osob, které nesplňují požadavky na kvalifikované systémy elektronické identifikace.

Je na místě upozornit, že do konce června 2020 jste povinni ukončit ověřování totožnosti vlastními systémy, případně systémy třetích osob nesplňujícími požadavky na kvalifikované systémy podle zákona o elektronické identifikaci, pokud však Vámi dosud používaný systém elektronické identifikace nevyžaduje explicitně právní předpis.

Prokázání totožnosti se týká i Machine-to-machine komunikace, typicky webových služeb (WS). Znovu jako příklad použiji duplikát písemností v elektronické podobě ze sbírky listin, který lze získat i pomocí webových služeb dálkového přístupu. V případě WS ale nelze pro autentizaci použít NIA, využívají se vlastní systémy. Znamená to přestat poskytovat přes WS služby, které vyžadují prokázání totožnosti?

Opět se vracíme k tomu, co se za prokázání totožnosti považuje a který je to okamžik - zda prokázání totožnosti proběhlo již při vytvoření účtu, nebo je za ni považována i každá následná autentizace uživatele k tomuto účtu. Co když úřad vydal přihlašovací údaje po předchozím ověření totožnosti?
Ve skutečnosti, pokud úřad vydá přihlašovací údaje a neprovede před tím ověření totožnosti, tak autentizace pomocí těchto přihlašovacích údajů ani ověřením totožnosti být nemůže. Z toho plyne, že za ověření totožnosti je považována i každá autentizace již ověřeného uživatele, jinak by nebyl požadavek ji rušit. Cílí na tento výklad ministerstvo vnitra?

Celá problematika autentizace k online službám vyžadující prokázání totožnosti je poměrně komplikovaná. Bude velmi záležet na zvoleném výkladu a často i na přesném znění právního předpisu, který prokázání totožnosti vyžaduje.

eIdentita - výběr způsobu přihlášení 

Umožnění prokázání totožnosti přes kvalifikované systémy je bez pochyb správná cesta, která zjednoduší přístup uživatelů ke státním online službám. Obecně by bylo dobré, kdyby přihlašování přes kvalifikované systémy byla co nejvíce podporovaná cesta i pro přihlášení ke službám (nebo online založení), které nevyžadují ověření totožnosti. 

Pokud bude ale v případě prokázání totožnosti znamenat „umožnit pouze“ zrušení možnosti použít již vydané přihlašovací údaje nebo jiné prostředky a tak de facto zamezí přístupu většině existujících uživatelů a bude je nutit si pořídit kvalifikovaný systém (v současné době eOP nebo UPS), nebude to zřejmě veřejností vnímáno dobře. 

Řešení online přenosu turnajů české šachové Extraligy

Šachy nehraji. Znám sice pravidla a dokáži „tahat“ figurkami, ale to je asi tak vše, na co se zmůžu. Neznám žádné postupy, taktiky a jako mé nejvyšší umění v této oblasti považuji tah „rošáda“. Můj kamarád a předseda šachového klubu, který se do Extraligy v ročníku 2019/2020 poprvé dostal, mě požádal o IT pomoc při zajištění přenosu turnajů české šachové Extraligy, které hostoval jeho klub.

Pokud šachový klub postoupí do Extraligy, tak pro něj vzniknou povinnosti, mezi které patří i zajištění online přenosu utkání, které daný klub pořádá. Přenosy lze sledovat na stránkách Šachového svazu České republiky (ŠSČR), který pak zajišťuje i jejich přenos na mezinárodní stránky chess24.com a chessbase.com. Pokud by klub přenos nezajistil, tak mu hrozí pokuta 5 000 Kč. Naopak, pokud je přenos úspěšný, dostane klub 1 500 Kč.

Hardware

Pro přenos potřebujete běžný kancelářský počítač/notebook s připojením na internet. Objem přenášených dat je velmi malý, v součtu jednotky MB v rozsahu několika hodin, takže stačí i mobil s pomalým připojením.

Jako hrací vybavení se používají výrobky renovované holandské společnosti DGT, které se používají i na šachových olympiádách a mistrovstvích světa. Cena jedné sady se podle typu, provedení a materiálu pohybuje v rozsahu cca 8 000 Kč – 13 000 Kč. Existují i limitované edice, jako kožená elektronická šachovnice za 3800 $.

Pro jedno hrací místo s online přenosem je potřeba:

• elektronická turnajová šachovnice + figury (plastová verze od cca 6 000 Kč, dřevěná od cca 11 000 Kč),
•  šachové hodiny DGT 3000, cena cca 2 000 Kč,
• propojovací kabeláž, cena cca 700 Kč.

(obrázky jsou z mého návodu, proto ta čísla )

To vše potřebujete minimálně 8x, pro 8 hracích míst. Je dobré mít jednu náhradní sadu. V případě dřevěných šachovnic se lehce dostanete na celkovou cenu kolem 100 000 Kč. Pro klub je pořádání turnaje extraligy vizitkou a pokud má možnosti a sponzory, tak se nekupují ty nejlevnější (plastové) provedení.

Ceny to nejsou zrovna malé. Částečně jsou dané značkou, částečně provedením (dřevo), částečně certifikací FIDE. Extrémní je sada základní kabeláže, která stojí cca 3 000 Kč. Tvoří ji napájecí adaptér, dva UTP kabely, 4 pasivní RJ45 rozdvojky a převodník USB-RS232 (s FTDI). Její reálnou cenu odhaduji na cca 300 Kč. 

Lze si sice zapůjčit „putovní“ vybavení z českého šachového svazu, ale je to s rizikem problémů. Nevíte, v jakém stavu vám dorazí - zda nebudou polámané kabely, vyviklané konektory atd. Není v silách šachového svazu po zápůjčce vždy všechno rozbalit, kompletně zapojit, zprovoznit, zkontrolovat a opět zabalit na další zápůjčku. Pokud chcete mít jistotu, je lepší mít vlastní vybavení, o které se sami staráte.

Z hlediska technologie propojení s PC existující tři základní typy:

• Bluetooth,
• USB,
• RS232/sériové.

Bluetooth

Bluetooth verze je nejmodernější. Šachovnice mají Li-on baterie, takže teoreticky nepotřebujete žádné kabely. Stačí je spárovat s PC a je hotovo. Tolik teorie. Praxe je ale trochu jiná. Pokud používáte Bluetooth, tak se vám určitě někdy stalo, že zařízení začalo stávkovat, když se třeba nechtělo spárovat nebo vypadávalo spojení atd. Představa, že musíte udržovat v chodu 8 těchto zařízení v místnosti, kde mohou být zdroje rušení a další Bluetooth zařízení, moc lákavá není.

S bezkabelovostí to také tak slavné není. Šachovnice sice mají baterie, ale stejně nechcete riskovat, že se baterie v průběhu partie vybije. Sám výrobce jejich použití pro turnaje nedoporučuje:

„Although it is possible, DGT does not recommend to use Bluetooth wireless connections for tournaments“ (návod, strana 5).

USB

USB verze vypadá lákavěji, protože odpadají problémy s párováním a vypadáváním signálu. Vzniká ovšem jiný problém, kterým je propojení a kabeláž. Jednotlivé šachovnice jsou připojeny hvězdicově, do USB HUBu. Jste tak teoreticky omezeni délkou 5m od USB HUBu, což je většinou málo. Stoly by musely být umístěné do půlkruhu, s USB HUBem uvnitř. To často není moc reálné. Omezení na 5m sice není tvrdé, ale riskujte problémy…

Navíc opět výrobce píše:

„For a reliable tournament set-up we advise to use serial e-Boards or Smart Boards connected via a tournament cable set. We do not recommend a wiring structure via USB cabling only“ (návod, strana 5).

RS232/sériové

Vylučovací metodou zbývá nejstarší varianta, sériová. Zpočátku jsem si říkal, že snad v roce 2019  zastaralé rozhraní RS232 už používat nebudu, ale po prostudování modernějších, výše popsaných typů, se sériový stal jednoznačným favoritem a zvítězil. Pro jeho použití hovoří jednoduchost zapojení, skoro neomezená délka a také přizpůsobivá topologie.

Jednotlivé šachovnice jsou na sebe postupně připojeny obyčejnými UTP CAT-5 kabely. Napájecí adaptér je pouze u PC a jeho výstup se sloučí s výstupem z USB-RS232 převodníku (viz zmiňovaná základní kabeláž). Následně stačí vést k šachovnici UTP kabel. U šachovnice je pasivní RJ45 rozdvojka, do které se zapojí kabel k šachovnici a hodinám a do druhého výstupu rozdvojky se zapojí UTP kabel k další šachovnici.

Takto jednoduše můžete postupně propojit až 12 šachovnic. Protože se nepřenáší mnoho dat a přenos může běžet na nízké rychlosti, tak nejste nějak extra omezeni délkou. Bez problémů můžete mít k první šachovnici UTP kabel 20m dlouhý (např. když turnaj probíhá v nějaké větší hale s pódiem) a pak postupně šachovnice propojovat přes 5m kabely, ale klidně i delší. Nezdá se to, ale pokud chcete kabely ochránit proti nechtěnému zakopnutí, strhnutí a podobným nehodám, tak je 5m mezi dvěma šachovnicemi jako nic. Vše musíte řádně přilepit k podlaze, nohám stolů atd. Kabely nelze jednoduše táhnout nahoře po stolech, tam by zavazely. Čím méně jsou vidět, tím lépe. Pokud potřebujete udělat dvě větve, pro dvě paralelní řady šachovnic/stolů, tak to také není v případě sériových šachovnic problém. Stačí jedna pasivní RJ45 rozdvojka navíc.

Bylo mi záhadou, jak to vůbec může fungovat. RS232 linka je určena k propojení dvou zařízení, ale zde je jich připojeno najednou třeba 10. Mirek Prýmek mi objasnil, že se toto řešení jmenuje RS232 multidrop.

Je trochu divné, že výrobce nepoužil RS485 nebo jiné řešení HW standardně umožňující připojení více zařízení. Nicméně to funguje bez problémů.

Pozn.: na stránkách chessprogramming.org můžete najít fotku vnitřku šachovnice. Firma DGT má řešení snímání pohybu figur patentované.

Software

Software tvoří druhou, neméně důležitou část celého řešení. Bohužel je nutno podotknout, že je to polovina o dost slabší. Součástí nákupu turnajových šachovnic DGT je i licence na aplikaci LiveChess. Tato aplikace běží na operačních systémech Windows, Linux a Mac OS X. Je psána v Java a vyžaduje JRE 7 a vyšší. 

Existují dvě hlavní verze:

• 1.x (poslední 1.4.8 z roku 2015)
• 2.x (poslední 2.2.6 z roku 2018)

Základní rozdíl mezi těmito verzemi spočívá v tom, že verze 1.x přenáší průběh na uživatelsky zadaný FTP server, zatímco verze 2.x umí přenášet pouze na LiveChess Cloud. Obě verze dále umí průběh také ukládat na lokální disk, odkud ho můžete dle potřeby pomocí vlastního řešení (cURL, WinSCP, FIleZilla apod.) nahrávat dle vaší potřeby.

ŠSČR pro přenos distribuuje předem nakonfigurovanou verzi 1.4.8, což je pro kluby velká pomoc. Teoreticky by zřejmě šla použít i novější verze 2.x, ale museli byste si vše znovu zkonfigurovat, vyplnit jména hráčů, nadefinovat turnaje, nascriptovat vlastní řešení uploadu a doufat, že to bude fungovat, protože to není vyzkoušeno. Vzájemnou kompatibilitu přenášených dat jsem nezkoumal.

Dostávám se k tomu, proč jsem psal, že SW je ta slabší polovina. Důvod je ten, že LiveChess je přímo ukázkový příklad aplikace, která vlastně skoro nic neumí (ve smyslu že má pár funkcí), ale je přesto řešená tak, že se velmi obtížně ovládá. Člověk, který ji „nemá v ruce“ a navíc se neorientuje v dané problematice, neustále pátrá a hledá, co kde se kde zadává a nastavuje. Přecházíte po stromové navigační struktuře, přepínáte se mezi záložkami, hledáte tlačítka a checkboxy a občas pro něco musíte zabrousit i do hlavního menu. Já jsem si pro sebe nakonec udělal obrázkový návod na 10 stran A4, abych to nemusel příště hledat.

Formát PGN

Pro přenos průběhu utkání se používá PGN formát. Je to textový soubor, který je dokumentovaný a relativně dobře čitelný. Není sice úplně vhodný pro automatizované zpracování (XML nebo JSON by byl vhodnější), ale naštěstí to není uzavřený binární formát.

Web

Vlastní zobrazení průběhu partií Extraligy probíhá přes ŠSČR. V zaslané konfiguraci LiveChess od ŠSČR je už připravený server + cesta na upload partie a stačí pouze doplnit název týmu a datum. O zbytek se postará ŠSČR. Zajistí 15 minutové zpoždění a následný přenos na mezinárodní servery chess24.com a chessbase.com. 

Zpoždění je pro zmenšení rizika, že někdo bude podvádět. Hráči sice u sebe nesmí mít mobilní telefony, chytré hodinky, počítače atd., ale dnes jsou už zařízení tak miniaturizovaná, že malé sluchátko v uchu hráče lze snadno přehlédnout…

Pokud nepřenášíte Extraligu, můžete jít cestou LiveChess 2.x a využití službu LiveChess Cloud. V případě, že chcete mít přenos a uložení dat více pod kontrolou, můžete si zajistit upload přímo na váš web.

V LiveChess 2.x nastavíte export na disk a následně nascriptujete upload souboru games.pgn. Starší verze LiveChess 1.x umí upload přímo sama (bohužel pouze FTP). Tím máte proveden přenos dat na server a zbývá je zobrazit.

LiveChess verze 1.x umí paralelně s PGN formátem generovat i HTML stránku s Flash a to vše uploadovat na server, což ale není řešení, které byste v dnešní době chtěli použít. Pokud máte na webu redakční systém WordPress, můžete využít například plugin Embed Chessboard. Do obsahu stránky nebo příspěvku zadáte pouze tag [pgn xxxxxxx] [/pgn] a máte hotovo.

Pokud WordPress nemáte, můžete využít Javascript variantu pgn4web.

Po odstartování partie už jen sledujete, zda není nějaký problém. Musíte hlídat stav šachovnic v LiveChess (problémy jsou indikovány červeným vykřičníkem) a občas na webu zkontrolovat, zda přenos funguje.

Konec partie se provádí tak, že se na šachovnici postaví figury králů do konkrétní pozice v závislosti na tom, která strana vyhrála, případně zda byla remíza.

Musíte se sami obrnit trpělivostí. Na přenos jednoho utkání je dobré si vyhradit celý cen. Pokud vše umíte, tak musíte zhruba počítat s časy:

• 1 hodina příprava a konfigurace software a webu,
• 1.5 hodiny na zapojení šachovnic - vše rozestavět, propojit, zamaskovat a zabezpečit kabeláž (zapáskovat, přilepit ke stokům, …), nastavit hodiny a vše vyzkoušet,
• 4-5 hodin vlastní utkání - většina partií sice skončí během 3-4 hodin, ale musíte čekat až na dokončení poslední,
• 1 hodina úklid.

Problematickým článkem celého procesu je ovládání software LiveChess, který je nutné dostat „do ruky“. V případě české šachové Extraligy situaci usnadňuje perfektní příprava ze strany ŠSČR. Pokud si nejste jistí nebo nejste zběhlí v IT, můžete využít nabídku ŠSČR na školení online přenosů. Já jsem školení neabsolvoval, ale byli jsme se s již zmíněným kamarádem podívat na jedno kolo Extraligy, protože i on byl zvědav, jak to probíhá. Já se zajímal o IT, on o organizační zabezpečení.

Dalším slabším článkem jsou paradoxně samotní hráči, obzvláště pokud se nejedná o přenos Extraligy, ale nějaké jiné soutěže, ve které nejsou zkušenosti s elektronickými šachovnicemi. Hráči mají často po skončení partie tendenci si zkoušet další varianty tahů nebo postavit figury do výchozí pozice. To je problém, protože šachovnice vše registruje a bere jako tahy hry a musíte to ručně opravovat. Proto je dobré hráče na tento fakt před začátkem utkání upozornit. Jenže v zápalu boje na to stejně často zapomenou. Po 3-4 hodinách soustředění se ale není čemu divit.

Menší výtku mám k bezpečnosti. Pro klub, který je součástí extraligy, by nebyl žádný problém sabotovat nebo ovlivňovat přenos průběhu hry jiného klubu, byť i třeba omylem. Přihlašovací údaje se sdílí a rozlišení je pouze v místě uložení na serveru. Bylo by lepší, kdyby byly pro každý klub vytvořené speciální účty s právy pouze na jejich složku. ŠSČR se zřejmě spoléhá na komornější prostředí. Na druhou stranu je online přenos pouze doplněk a jako rozhodující jsou papírové partiáře. LiveChess používaný pro Extraligu navíc umí jen protokol FTP, který posílá autentizační údaje v otevřené podobě. To lze obejít vlastním uploadem přes řešení podporující zabezpečený přenos, ale je to komplikace.

Celé to pro mě byla zajímavá zkušenost, jak z hlediska technického řešení, tak i z hlediska organizace a fungování šachových utkání.

Na závěr pár fotografií z 4. kola extraligy Labortech Ostrava - Slavia Kroměříž.