pondělí 19. srpna 2019

Jak na sebe narazilo nařízení EU a německé a české právo


aneb když se nedaří dohody na mezinárodní úrovni a občasné jsou v pasti…

Níže uvedený text je v rámci snahy o snadnější čitelnost upravena část důvodové zprávy návrhu na změnu vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí. Pro zájemce je plný text dostupný ve veřejném eKLEPu pod ID KORNBF7JRXNU.

Dne 17. 8. 2015 vstoupilo v účinnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále jen „Nařízení“).
V souvislosti s aplikací Nařízení však vyvstal zásadní praktický problém, pokud jde o zápis nabytých práv do katastru nemovitostí na základě evropských dědických osvědčení. Konkrétně jde o odlišné pojímání označení majetku, který tvoří pozůstalost podle německého a českého práva. Ačkoli v obou státech se uplatní v dědickém právu zásada univerzální sukcese, německé soudy na jejím základě považují za nepřípustné uvádět jednotlivé předměty pozůstalosti v evropském dědickém osvědčení.
Na druhé straně podle českého práva nelze provést vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě listiny, ve které není dotčená nemovitost náležitě označena.
Katastrální úřady proto návrhy vklad doložené evropským dědickým osvědčením vydaným Spolkovou republikou Německo zamítají.
Ministerstvo spravedlnosti se opakovaně pokusilo věc řešit na expertní i politické úrovni, avšak doposud se nepodařilo německou stranu o změně jejich postupu přesvědčit. Reakce německé strany byla vždy nekompromisní – německé orgány jsou přesvědčeny, že Nařízení nenutí členské státy přizpůsobit svou vnitrostátní praxi či právní úpravu.
Interpretace Nařízení ze strany německých soudů má v praxi negativní dopad na dědice (české, německé i ze třetích států), kteří se tak dostávají do patové situace. Česká republika není jediným státem EU, kde je třeba tento problém řešit, s obdobnými obtížemi se setkávají občané a úřady též např. v Rakousku, Chorvatsku, Polsku nebo na Slovensku. Ani tyto státy nebyly schopny dosáhnout jakékoli dohody s německou stranou a rozhodly se řešit tuto problematiku v rámci svých vnitrostátních právních řádů. Vzhledem ke společným hranicím České republiky se Spolkovou republikou Německo a velkému množství smíšených rodin žijících v obou státech se problémy s uplatňováním evropských dědických osvědčení stávají stále palčivějšími a je zapotřebí najít reálné a účinné řešení pro občany, kteří jsou momentálně v neřešitelné situaci.
Navrhovanou změnou jsou tak nově stanoveny listiny pro zápis práv do katastru nemovitostí v případě univerzální sukcese s mezinárodním prvkem. Aplikace tohoto ustanovení je možná pouze za podmínek, že se jedná o univerzální sukcesi, v listině nejsou uvedena práva nebo nemovitosti, na něž se univerzální sukcese vztahuje, a zároveň jejich uvedení v listině brání právní řád členského státu EU, ve kterém byla tato listina vydána.