pondělí 17. října 2016

Krátká recenze dvou audio knih


Mám čerstvě přečtené poslechnuté dvě detektivky, takže to dnes bude malá dvojrecenze.

B. M. Horská: Brouk


Detektivka začíná tím, jak se anglická inspektorka Elen během své dovolené ve Finsku, dobrovolně připlete do vyšetřování zmizení dívky. Po svém návratu ze zahraniční dovolené ve vyšetřování pokračuje a na dálku spolupracuje i s českým detektivem.

Děj knihy hodnotím jako lehce průměrný. Občas mírně postrádá logiku a hlavní hrdinka se také vždy nechová jako racionálně uvažující osoba, viz následující spoiler.

===SPOILER=== 
(text zvýrazněte)
Někdo vás sváže a zavře do chaty, ze které se vám ale podaří utéct. Než se stačíte vzdálit, tak se věznitel, který si myslí, že jste stále uvnitř, vrátí a začne chatu polévat benzínem, aby vás i chatu spálil. Když to vidíte, tak vám to ale nedá a vlezte zadem zpět, protože tam musí být nějaký důkaz a chcete ho najít (nevíte, kde je), zatímco věznitel může kdykoli škrtnout sirkou….
===SPOILER===

Do dění se občas připlete český detektiv Šafránek, který ale působí jen jako výplň, a jeho naroubování do příběhu mi přišlo velmi násilné a zbytečné, protože nebyl nijak více využit možný potenciál a v závěru knihy se už ani moc nevyskytuje. Nelíbí se mi ani konec. Pachatel je sice odhalen, ale kniha končí tak nějak divně, aniž by lépe popsala to, jak dopadnou jednotliví protagonisté (kdy dostane odměnu, kdo vynadáno atd.).

Upřímně, nechápu, jak tato kniha mohla obdržet „Cenu Jiřího Marka“ v roce 2015 udělovanou českou sekcí „Asociace autorů detektivní literatury (AIEP)“ jako nejlepší detektivní kniha roku 2014. 

Za sebe knize dávám hodnocení 50 %.

Samuel Bjork: V lese visí anděl


Hned na úvod musím říct, že tato audiokniha je zatím to nejhorší, co jsem poslouchal. Velká část textu je věnována popisu života hlavních protagonistů, rozboru toho, co se jim odehrává v hlavě a na co myslí. Bohužel je toho strašně moc, protože číst hned na začátku několik desítek stran jen o tom, jak se chce hlavní hrdinka zabít, moc zábavné není. V podobném stylu je psána celá kniha, kde sice od 3/4 dostane přeci jenom vyšší prioritu vlastní detektivní zápletka, což je už ale pozdě a dílo to nezachrání. Knihou prostupuje vedlejší příběh, u kterého nevíte, zda má nějakou návaznost náhlavní děj (SPOILER: nemá, pokud by tam nebyl, vůbec nic by se nestalo a jen by to knize prospělo). Tento fakt, i ve spojení s již zmiňovaným zbytečným, dlouhým  popisem postav, knihu v mých očích ještě více sráží dolů.

Rušivě působil také fakt, že autor znal jen jedno sprosté slovo, takže kdy v knize někdo nadává, tak zásadně stylem „dop*dele“.

Je to škoda, protože zápletka je velmi zajímavá, ale bohužel celkový dojem je velmi špatný. Byla to první audiokniha, u které jsem zvažoval, že ji nedoposlouchám. Pokud by se obsah knihy upravil ve stylu exponenciální funkce  (silně ořezat začátek a zvýraznit konec), tak by z toho vyšlo podstatně lepší čtení.


Knihu hodnotím 25 %.

Dodatek

Z výše uvedených dvou knih jsem byl hodně zklamaný. Možná to bylo jen tím, že jsem byl rozmlsán Larsem Keplerem, navíc v podání fantastického Pavla Rímského, jehož přednes je na zcela jiné úrovni, než přednes interpretek těchto dvou knih. Zatím jsem vlastně nenarazil na dobrý dámský přednes u detektivek.

Mohu ale prozradit, že mi náladu zpravila kniha Žena v kleci, o které napíšu příště, protože ji ještě nemám doposlechnutou.