sobota 25. února 2017

Dvojrecenze audioknih Kruh a Tma

V tomto příspěvku jsou recenze na dvě knihy, protože jsem je bohužel nestihl psát průběžně a nechtěl jsem teď už rozdělovat. Vlastně jsem původně měl chtěl psát recenze tři, protože jsem poslouchal celou sérii (první je Mráz), ale ten jsem poslouchal v autě, při řízení. To se ukázalo jako velká chyba, protože díky soustředění na řízení mi z knihy moc v hlavě nezůstalo. Možná si ji poslechnu ještě jednou. I když …., ale nepředbíhejme.

Kruh


Jak jsem uvedl výše, tak první díl jsem si moc nepamatoval, a tak jsem moc nevěděl, co čekat od druhého, který se jmenuje Kruh.

Děj se odehrává ve francouzském pyrenejském univerzitním městečku Marcas a začíná tím, že je ve svém domě nalezena zavražděná učitelka místní univerzity. U jejího bazénu, ve kterém jsou rozházené panenky, sedí zdrogovaný syn Marianne, bývalé lásky hlavního hrdiny, komisaře Martina Servaze. Syn se stává hlavním podezřelým a je na Martinovi, aby dokázal jeho nevinu. A jak to u detektivek bývá, jednou vraždou to nekončí. V ohrožení se několikrát vyskytne i sám Servaz.

Děj se postupně zamotává a komplikuje, ale přesto se v něm stále bez problémů orientujete, což se mi občas u nějakých detektivek, díky velkému množství postav, stává. Kniha úzce navazuje na první díl, protože ji celou prostupují některé jeho postavy. Autor se čtenářem celou knihu hraje malou falešnou hru, což vám při čtení dojde (tedy přesněji řečeno mě došlo) až ve ¾ děje.

Obsah je velmi napínavý a při poslechu jsem se byl víc a víc nedočkavý, jak to celé dopadne a nemohl jsem se dočkat rozuzlení. Z knihy je také patrné, že pravidlo, aby případ nevyšetřoval někdo, kdo má nějaký vztah k vyšetřovaným, neexistuje pro nic za nic. Není to jen o tom, že by vyšetřování bylo ovlivněno zájmy vyšetřovatele, byť třeba jen podvědomými. Je tam i jiný důvod, ale to už nechci odhalovat. Děj mi připadl ukončen a dozvěděli jsme se, jak jednotlivé hlavní postavy dopadly.

Co mě trochu zklamalo, byl samotný závěr, ve kterém se vyskytla jedna poměrně předvídatelná věc. Také hlavní hrdina se v několika případech nechoval z mého pohledu úplně logicky, ale možná to byl jen záměr autora, aby nevypadal jako úplný policejní génius.

S knihou jsem byl velmi spokojen a hodnotím ji 5/5. K audio verzi se vyjádřím společně s druhou knihou, kterou je

Tma


Posledním dílem série příběhů Martina Servaze je detektivka s názvem Tma. Po druhém dílu, ze kterého jsem byl nadšen, jsem se stejným očekáváním přistupoval i k tomuto. Na začátku mě bylo hodně divné, v jakém stavu nalezneme hlavního hrdinu, protože na konci druhého dílu vypadalo, že je vše OK. Policista se léčí na klinice, pronásledují ho zlé sny o unesené bývalé lásce Marianne a nevyšetřuje. Dostane poštou obálku se vstupní kartou od jednoho hotelového pokoje, ale vůbec netuší proč.

Současně s tím Christine, moderátorka rádia v Toulouse, dostane na Vánoce dopis oznamující sebevraždu. Z počátku si myslí, že se jedná o omyl, ale postupně se začíná přesvědčovat, že se stala obětí neznámé osoby, které se rozhodla, že její život z nějakého důvodu zničí. Christine díky tomu postupně opouští její přátelé, má problémy v zaměstnání, nikdo jí nevěří a začíná se měnit. Víc ale prozrazovat nebudu.

Na rozdíl od předchozího dílu není hlavní motiv zločinu vražda(y), což je zároveň pro mě hlavní problém této knihy. Velká část děje se věnuje popisu pronásledování Christine a osoba Martina Servaze je silně upozaděna. Minimálně do 3/4 knihy jsem měl pocit, že čtu spíše psychologický thriller a ne detektivku. Tento pocit se sice na konci trochu zlepšil a rozuzlení je poměrně zajímavé, ale celkový dojem z knihy to už bohužel nezlepšilo. Svůj díl k mému zklamání přidal i fakt, že na rozdíl od druhého dílu mi nepřipadl děj ukončen. Nemyslím to teď z hlediska objasnění důvodů onoho pronásledování. Jen mám rád, když je v detektivkách jasno, co se s kým stalo a jak bude asi dál pokračovat jeho život. Přirovnal bych to k tomu, že mi nestačí vědět, že byl pachatel usvědčen, ale také bych rád věděl, jak byl odsouzen a také i co se stalo s vyšetřujícím policistou – zda byl třeba povýšen apod.

S knihou jsem extra spokojen nebyl a hodnotím ji jako mírný nadprůměr 3/5.

Na závěr něco k audio zpracování obou knih. Jiří Žák je dobrý interpret. Sice mi chvíli trvalo si na něj zvyknout, ale to je můj neustálý problém, když přejdu na nějakou novou sérii. Po zaběhnutí byl jeho hlas a přednes v pořádku. Horší je to ale s režií, protože jsem měl často problém od sebe odlišit předěly uvnitř kapitol. Audio je zpracováno tak, že musíte být stále ve střehu, abyste ihned pochopili, že se právě čtený text vztahuje k jiné větvi děje, protože zde prakticky chybí sebemenší oddělovací mezery. To je problém obzvláště druhého dílu (v jednom místě je to ale záměr a tam je to OK) a vyskytuje se i ve třetím, byť v menší míře.

Teď už také víte, proč jsem první odstavec této recenze ukončil slovy „I když …“. Váhám, zda se do něj pustit protože už nevím, zda se blíží spíše k druhému, nebo třetímu dílu. Pokud jste někdo četli všechny 3 díky, budu rád, kdy v komentáři napíšete, zda první díl odpovídá spíše druhému nebo třetímu.

Žádné komentáře:

Okomentovat